Brdski. Vandrski. Heski.
„Mohl byste si prosím vzít pejska? Já tu mám kočku…“
„Já vlastně taky… ale v pohodě.“
„Jo a vy budete nahoře spát? Máte naloženo. Tak bacha na prasata proháněj se tu skrz naskrz s malejma…“
To leccos vysvětluje. Rozryto. Dvě klády ve vozíku. Prostřed les. Kočka. Moje kočka. Milá pani. Mám naloženo. Jdu dál. Ze dna nahoru.
Kdybych tohle zarapoval do trapovýho beatu, mám hned refrén. Ale já jdu jen do čističky… Čističky hlavy. Vandr. Já, les a pes. Teda spíš kočka…
Svět je složitej, já jsem složitej a to způsobuje, že se občas rozkládam a jednou za čas prostě musim z toho kompostu utýct. Utýct tam, kde je svět jednoduchej, kde řešíš jenom jídlo, pití, teplo a kde spadneš a usneš. Do lesa.
Nacházim vcelku náhodou takovej pochůdek skrz Brdský lesejky a jelikož dny jsou krátký a já si chci vařit, vstávám po necelý pětihodinovce a rozespalýho Groota dotlačim do výtahu. Kamaráde, zase nevíš, co tě se mnou čeká. Zase tě budu trápit ale budeš happy. Aspoň teda vždycky, když ti budu házet klacík…
Bereme vlak, což prakticky vždycky znamená, že berem i autobus. Už totiž ani nepamatuju kdy jsem vlakem bez autobusový výluky někam dojel, ale je to dobře… Narovnávat vyjetý koleje se musí. Z hnusnýho automatovýho kafučíná si zkušeně chvatem dělám irskou a je mi dobře. Je mi dobře i v lese. Krásná cesta na Plešivec, jsem nadšenej. Míň jsem nadšenej z totálně všeho rozjebanýho od prasat. Jako jsem ošlehanej viking neasi, ale nasraná svině je nasraná svině. Tu nezajímá moje mužnost.
Tuto mou domněnku mi potvrzuje i první civilistka, kterou uprostřed lesa potkávám. Pani s vozíkem a pravděpodobně kradenym dřevem s úsměvem na rtech venčíc kočku. Byla milá. Divná. Ale milá. Ty já rád. Varování ohledně sviní mě ale nepotěšilo. Bude to chtít zvýšit level mužnosti, aby moje moč odpudila i divou svini. Kein problem. Tasim dřívkáč, pálim doutník a ošlehnu ty nejlepší špízy, který jsem kdy otzatzikoval. Kdo má teď větší tesťák, hm?
Stmívá se. Já furt nevim, kde zakopnout a usnout. Všude rozryto a muj tesťák klesl pod úroveň těhotnýho mloka. Zcela upřímně viking začíná bejt nervózní. Dupu to v tempu a po chvíli jdu na jistotu k lovecký chatě. Osídlim balkón, zapálim doutník a ráno požehnám maringotce a jsem happy. Ranní sluníčko mě hřeje do obnažené řiti. Co je víc. Viking přežil.
Tesťák na vrcholu, teď už se jen dobelhat na nádraží. Teda do hospody. Dvanáctka za čtyřicetník dělá nejen krásná těla ale i židovskou radost v mé chlopni. Ježiš to bylo zase tak dobrý…
Čistička zapípala a program rychlého ždímání ukončen. Život je prostě boží, když vejdeš ven…
