Je to skvělý a sere mě to zároveň!
Tapír. Zvíře, který je obrazem toho, jak s Klárkou šíleně dobře a efektivně zvládáme plánování… Prostě jen tápeme a jdeme s větrem. Občas i proti větru, ale je to vlastně jen důsledek toho tápání…
Plány prostě nejsou naší silnou stránkou, vlastně tu stránku úplně postrádáme. Jsme jen obal knihy. Obal, kterej je ale o to víc dokonalej! Samozřejmě. Rádi se touláme a děláme náhodný rozhodnutí, který nám nejednou přineslo nesčetně zážitků a jsem za to neskutečně rád.
Ale sere mě to. Fakt. V promilích případech, ale jo. Prostě jsou chvíle, kdy by se nám nějakej ten alespoň malinkej plán hodil, protože cestování v autě je dokonalý v tom, že máš neomezeně možností…
Zní to skvěle? Zní. Realita je ale taková taková, že furt něco řešíš. Kde jsou vlny, v kolik, kde zaparkovat, že bude chcát, dochází nám voda, přetejká hajzl, všude je krásně, nic se ti nechce, chce se ti všechno, jak do toho všeho namontovat práci… A najednou přijde ta svině. Svině jménem rozhodovací paralýza, kterou jako spokojený volnonožec zažívám denně. Což ale neznamená, že si s ní umim poradit…
Takže zničehonic stojíš na parkovišti u Eroski, BB řve, Klárka hotová, já hotovější a plán žádnej.
Jediný co tě uklidní je to, že si to řešil už tolikrát, že víš, že to vždycky nějak dopadne… A tak nastartuješ a tápeš si to dál…
